Tamron 70-180/2.8 Di III VC VXD G2 (A065Z) + porovnání s Nikon Z 70-180/2.8 Di III VXD
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Všechny dosavadní testy objektivů zde. Galerie snímků objektivů s bajonetem Z zde.
Přehled objektivů
Nikon a Tamron s bajonetem Z do 100.000,- Kč
Technické parametry
Mechanické provedení Ostrost
Bokeh Aberace
Nejkratší zaostření Přesnost
ostření 13.10.2025 objektiv oznámen 07.10.2025 - ceny uvedené v testu se mohou časem i výrazně lišit.
Je již léta veřejným tajemstvím, že řadu objektivů pro Nikon vyrábí v rámci dlouhodobé spolupráce Tamron. Jako příklad můžeme z poslední doby jmenovat např. Nikon 28-75/2.8, jehož nástupcem je Tamron 28-75/2.8 G2 nebo Nikon 17-28/2.8, jehož nástupce je Tamron 16-30/2.8 G2. Takže se dalo tak trochu čekat, že se objeví i nástupce objektivu Nikon 70-180/2.8 pod značkou Tamron i pro Nikon Z. Akorát to trvalo dost dlouho, protože tento objektiv byl k dispozici již v době, kdy Nikon začal prodávat Nikon 70-180/2.8 G2 VXD a to ve verzi pro Sony - a to už jsou od srpna 2022 celé tři roky. Možná v té době nechtěl Nikon dělat konkurenci svému objektivu 70-200/2.8 S VR obdobným modelem od Tamronu, který bude mít stabilizaci též. Ale po třech letech zřejmě svůj přístup přehodnotil - nebo se chystá uvést na trh další generaci své 70-200/2.8 S VR, protože chystá verzi II jako u 24-70/2.8 S II? O důvodech můžeme jen spekulovat. Je zajímavé, že Tamron ustoupil od rozsahu ohnisek 70-200, který měl ještě u digitálních zrcadlovek - Tamron 70-200/2.8 G2 - a to byl a je pro digitální zrcadlovky stále velmi dobrý objektiv. Současně je zde testovaný Tamron druhým objektivem pro plnoformátové snímače pod značkou Tamron po objektivu Tamron 50-400/4.5-6.3 VC, který má optickou stabilizaci.
A krátké srovnání velikosti Tamronu a Nikonu Z
70-200/2.8 S VR
Nikon 70-180/2.8 Di III VXD Asférické členy, ED a Super ED Tamron 70-180/2.8 Di III VC VXD G2 Jak vidno, optická konstrukce je jiná než u první generace. Liší se ovšem nejen konstrukce, ale i vnější vzhled objektivu:
Na objektivu najdete 2 prstence pro: změnu ohniskové vzdálenosti a úzký prstenec pro ruční ostření. Ruční ostření je krokovým motorkem a "elektronické", jako ostatně u všech Z objektivů. Další ovládací prvky: Proti objektivu Nikon Z 70-180/2.8 má navíc funkční přepínač CUSTOM 1-2-3 a funkční tlačítko - tlačítko může mít 3 funkce, podle toho, v jaké pozici se přepínač nachází - vzhledem k tomu, že na objektivu chybí přepínač ručního a automatického ostření, určitě si do jedné pozice navolíte na tlačítko tuto funkci (z menu fotoaparátu - tlačítko Fn - tam tuto funkci navolit nelze). K úpravě funkcí objektivu slouží program Tamron Lens Utility, kterým můžete nastavovat některé parametry objektivu přes USB-C kabel (není součástí balení objektivu), který připojujete přímo na USB-C zdířku objektivu přes mobil nebo počítač. Podrobný popis přesahuje rámec tohoto testu - základní popis najdete zde. Objektiv je stejně jako předchozí verze utěsněn proti povětrnostním vlivům včetně těsnění u bajonetu. Přepínač stabilizace bude hledat na objektivu marně, je třeba zapínat/vypínat tuto funkci na fotoaparátu. Sluneční clona, přední i zadní krytka je standardní příslušenství objektivu. Tamron je o pár mm vyšší než Nikon, trochu štíhlejší a o 70g těžší - z praktického hlediska jsou rozměrově stejné. Tamron má trochu hlubší sluneční clonu - resp. velikost obou je stejná, ale u Tamronu je méně vykrojená po stranách - opět nic, co by mělo na fotografování nějaký velký vliv. Oba objektivy se při změně ohniskové vzdálenosti vysouvají o stejnou délku:
Na úvod MTF křivky (více o MTF křivkách zde):
Nastavení fotoaparátu Nikon Z9 pro všechny zde publikované snímky, není-li uvedeno jinak: Fotoaparát Nikon Z9, zpracování
v Nikon NX-Studio. NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control ON, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - ON, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG. Vypnutá stabilizace, stativ. Výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm.
Závěr: Tamron je jednoznačně ostřejší - ve středu obrazu na ohniskových vzdálenostech 70 a 130 mm je mírně ostřejší než Nikon, na ohniskové vzdálenosti 180 mm je ostřejší znatelně. V okrajových částech snímku je ostřejší výrazně na všech ohniskových vzdálenostech. Testovací snímky v maximální kvalitě JPG bez úprav si můžete stáhnout zde.
Samozřejmě jako vždy záleží na zaostřené vzdálenosti, clonovém čísle, odstupu pozadí od popředí, kontrastu i charakteru pozadí a velikosti výsledné fotografie - čím bude fotografie větší, tím se vám bude zdát bokeh většinou lepší. Další snímky najdete v galerii na konci testu. Výřezy odpovídají tiskové velikosti 180x120 cm, zobrazení na monitoru 1:1. Tamron Nikon Sice jsou tam jemné rozdíly v okrajových částech obrazu - u Tamronu na okrajích jsou kočičí oči z jedné strany zploštělé, u Nikonu jsou více rovnoměrné. Ale vědu bych z toho vážně nedělal. Hodnocení bokehu je vždy individuální záležitost typu líbí-nelíbí, ale zde je můj závěr. Závěr: Boheh je sice u obou objektivů trochu jiný, ale tomuto rozdílu nepřikládám velký význam. Asi bude málo snímků, kde by se mu snad dalo něco vytknout.
Aberaci, pokud je skutečně velká, nejde v editoru zcela odstranit. Projevuje se nevíce na nejnižším clonovém čísle a na rozmezí tmavých a světlých částí obrazu ve formě většinou fialových (v pozadí) nebo zelených obrysů (v popředí) - nejvíce na okrajích - učebnicovým příkladem jsou právě odlesky na tmavé vodní hladině, jemné větvičky stromů nebo odlesky na chromovaných předmětech či dlažebních kostkách. Následující snímky a výřezy z nich jsou pořízeny s VYPNUTOU korekcí aberace: Nic horšího se mi v celé řadě snímků nepodařilo najít. Považuji to za výborný výsledek. Závěr: Odolnost proti aberaci považuji za výbornou, stejně jako u Nikonu. Musíte opravdu fotografovat jemné struktury přímo proti slunci, abyste se alespoň s nějakou aberací setkali. Abych pravdu řekl, tak mne aberace u moderních objektivů v posledních 10 letech moc netrápí.
Minimální zaostřovací vzdálenost je na 70 mm 0,30 m (1:2.6) a na 180 mm 0,85 m (1:4.7). To jsou prakticky stejné hodnoty jako u Nikonu, ten má 0,27 a 0,85 m. Ale poměr zvětšení je zvláště na ohniskové vzdálenosti 180 mm jiný:
Ostrost v celé ploše obrazu Tamron 70 mm f/8
Nikon 70 mm f/8 Závěr: Jak je vidno, oba objektivy mají na 180 mm zvětšení prakticky stejné, na 180 mm můžete fotografovat s Tamronem z přibližně stejné vzdálenosti s podstatně větším zvětšením - ale o ostrosti obrazu v celé ploše si můžete nechat u obou objektivů jen zdát, zvláště na nižších clonových číslech. Na hmyz typu včelka uprostřed snímku to asi nevadí, ale makroobjektiv není ani jeden.
Jak rychlost, tak i přesnost správného a rychlého zaostření je dána jak ostřícím mechanismem fotoaparátu, tak i schopností motorku objektivu dostat čočky co nejrychleji do správné pozice. Rychlost: Mezi Nikonem a Tamronem jsem nezjistil žádný významný rozdíl v rychlosti ostření, resp. nemám objektivní metodu na její zjištění. Nikon používá kroový ostřící motor (STM), Tamron dva motory s lineárním s dvojitým plovoucím systémem (VXD), což je technicky pokročilejší řešení a ostření by tak mělo být rychlejší a přesnější. Dokáže celkem obstojně zachytit holuba v letu i rychle jedoucí kolo proti objektivu.
Ohnisková vzdálenost 158 mm, cyklista jedoucí cca 30 km/hod šikmo proti objektivu: Nikon Z9, AF-C 3D, detekce obličeje, 10 snímků/s - počet špatně zaostřených snímků: 0
Hlučnost: Poslechem jak u doktora je Tamron stejně při ostření stejně tichý jako Nikon, tj. téměř neslyšný.
Přesnost: Výborná, jak jinak. Objektiv není parfokální, tj. při změně ohniskové vzdálenosti se mění rovina ostření a je třeba zaostřit znovu - ostatně parfokálních objektivů je mezi zoomy jak šafránu. Závěr: Ostření je skutečně velmi rychlé a přesné, pokud jej nasadíte na fotoaparát, který tu rychlost dokáže využít. Tamron používá proti Nikonu technicky vyspělejší a modernější ostřící motory. Ostří skutečně velmi, velmi rychle vůbec bych se nebál jej používat třeba na rychlé sporty.
Objektiv je vybaven vlastní optickou stabilizací - odtud také zkratka "VC" v názvu objektivu. Na objektivu není přepínač této funkce - u plnoformátových bezzrcadlovek tak jejím vypnutím ve fotoaparátu vypnete i stabilizaci v objektivu. U APS-C bezzrcadlovek Nikon, které nejsou vybaveny stabilizací snímače, přijde ovšem stabilizace i vzhledem k užšímu úhlu záběru 105 - 270 mm velmi vhod a protože ani ve fotoaparátu ani na objektivu není nic, čím by ji bylo možné vypnout, bude zapnutá stále. Vzhledem k tomu že u APS-C není možná spolupráce stabilizace objektivu + stabilizace snímače a pracuje pouze stabilizace v objektivu, měla by být stabilizace méně účinná, ale při nasazení na Z50 II se mi účinek stabilizace ve srovnání se Z9 zdá stejný, což je dobrá zpráva. Celkově se mi ovšem zdá účinek stabilizace poněkud slabší, než např. u objektivu Nikon Z 70-200/2.8 VR S. Stabilizace pracuje velmi tiše a po pořízení snímku neodskakuje ostřící bod, jako u Nikonu Z 70-200/2.8 VR S v režimu AF-S normal. Zapnutá stabilizace samozřejmě vede k rychlejšímu vybíjení baterie fotoaparátu. Se zkracující se zaostřenou vzdáleností účinek stabilizace prudce klesá a kolem nejnižší zaostřitelné vzdálenosti je prakticky neznatelná - podobně se chovají např. i makroobjektivy. Závěr: Je tam, funguje velmi dobře a majitelé fotoaparátů Nikon Z s APS-C snímači mohou jásat, protože zatím jediný cenově dostupnější teleobjektiv se stabilizací je Nikon Z 50-250/4.5-6.3 VR za cca 10.000,- Kč. Tamron má sice rozsah pouze do 180 mm (úhel záběru na APS-C bude odpovídat 270 mm), ale ve světelnosti 2.8! Malé snímače vzhledem k větší hustotě bodů na snímači - jsou menší - jsou náchylnější k šumu při zvyšování ISO a tak každá možnost snížení ISO je vítána.
U objektivu Nikon Z 70-180/2.8 jsem odolnost na protisvětlo označil za průměrnou, tedy žádný zázrak.
Podívejme se na porovnání obou objektivů v protisvětle (vyvážení bílé barvy nastaveno u obou na 5210K)
Závěr: Dalších ukázek asi není třeba. Tamron má lepší kontrast v protisvětle na obou ohniskových vzdálenostech a na krátkých ohniskových vzdálenostech odvádí jeho antireflexní vrstvy podstatně lepší práci - nedochází již k celkovému závoji celého snímku. Zajímavé je také odlišné barevné podání obou objektivů. Tuto disciplínu vyhrává rozhodně Tamron.
U objektivu Nikon Z 70-180/2.8 Di III VXD nelze v programu NX Studio korekci zkreslení vypnout, u Tamronu ji vypnout lze. Jakmile zapnete automatickou korekci i u objektivu Tamron, nelze poznat rozdíl mezi oběma objektivy. Závěr: Po korekci jsou oba objektivy stejné.
Vše na clonové číslo 2.8, vypnutá korekce vinětace.
Závěr: Zdá se, že vinětace Tamronu je na ohniskové vzdálenosti 70 mm větší než u Nikonu. Na ohniskové vzdálenosti 180 mm jsou výsledky z praktického pohledu srovnatelné. Ale vinětace i zkreslení jsou velmi dobře opravitelné vady v editoru, takže bych těmto parametrům velkou váhu nepřikládal.
Tamron možnost užití konvertoru u tohoto objektivu neuvádí, ale zadní čočka je u Tamronu výrazně blíže u bajonetu než je tomu u objektivu Nikon. U verze Tamronu pro Sony konvertory použít nejdou a proto odhaduji, že nepůjdou použít konvertory ani u Tamronu pro Nikon. V současné době lze použít Z konvertory k následujícím objektivům.
Závěr: S největší pravděpodobností konvertor u tohoto Tamronu použít nepůjde, u Nikonu je to možné.
Fotoaparát Nikon Z9, zpracování
v Nikon Studio NX. Fotografie z této galerie si můžete pohodlně prohlédnout i na www.zonerama.com.
Hodnocení je vždy poplatné cenové kategorii objektivu.
Když se na to podíváme z celkového pohledu, existují v současné době celkem 3 řady objektivů ("svatých trojic) pro Nikon Z:
1. řada Nikon Z 14-24/2.8 S, Nikon 24-70/2.8 S (nebo nově SII), Nikon 70-200/2.8 S
2. řada - objektivy Tamron přejmenované na Nikon Nikon Z 17-28/2.8, Nikon 28-75/2.8, Nikon 70-180/2.8
3. řada - inovace druhé řady, opticky lepší a pod značkou Tamron Tamron 16-30/2.8 G2, Tamron 28-75 G2, Tamron 70-180/2.8 G2
Paradoxní je, že 3. řada je kvalitnější než druhá řada, ale je levnější (neplatíte název Nikon). Pokud tedy budete kupovat objektivy nové, nemá nákup 2. řady smysl. Ale dává smysl koupit objektivy z 2. řady jako použité, jsou po uvedení 3. řady levnější.
Jaké jsou výhody zde testovaného Tamronu 70-180 proti Nikonu 70-180?
+ cena (výrazně levnější - dokonce levnější než stejná verze pro Sony - zatím, pokud se verze pro Sony nedočká slevy) + vyšší ostrost a lepší přenos kontrastu + stabilizace - sice slabší než u Nikonu 70-200/2.8 S, ale vítaná + USB vstup pro aktualizaci firmware a nastavení vlastností objektivu + funkční tlačítko a přepínač jeho funkcí + lepší ergonomie ovládání
+ lepší přenos kontrastu v protisvětle a méně
odlesků na kratších ohniskových vzdálenostech + technicky modernější a rychlejší ostřící motory
+- k objektivu není dodáván žádný obal (k Nikonu také ne, protože tomu pytlíku na svačinu obal říkat nelze) +- účinek stabilizace klesá rychle s blížícím se limitem nejkratší zaostřitelné vzdálenosti
- nelze použít konvertor (u Nikonu lze) - na nejkratší zaostřitelnou vzdálenost není objektiv ostrý v celé ploše obrazu
V ostatním platí většina toho, co jsem uvedl u Nikonu 70-180/2.8:
+ rychlé a přesné ostření
+ prakticky nulová aberace, pokud nefotíte přímo
proti slunci odlesky na vodě či jemné větvičky stromů
+ světelnost 2.8 v celém rozsahu
Nějak nevidím po uvedení tohoto objektivu na trh nadále důvod, proč si kupovat Nikon Z 70-180/2.8 Di III VXD, pokud nemusíte mít na objektivu napsáno "Nikon" (protože to je stejně Tamron) nebo nechcete používat konvertor. Zde testovaný Tamron je levnější, s lepší odolností v protisvětle a má navíc stabilizaci i funkční tlačítko s přepínačem. A opticky je na tom stejně. Zvláště ta stabilizace má velký význam pro majitele fotoaparátů APS-C, jejichž snímač není stabilizovaný. V obdobném rozsahu můžete ještě mít také Nikon Z 70-200/2.8 S VR - získáte lepší stabilizaci, objektiv se při změně ohniskové vzdálenosti nevysouvá, rychleji ostří a má lepší odolnost v protisvětle. Ale také si za tato vylepšení výrazně připlatíte - těžko jej nový i v různých akcích pořídíte v ČR pod 60.000,- Kč - a to už je proti 28.000,- Kč dost výrazný rozdíl. Historie se opakuje - již v dobách objektivů 70-200/2.8 na F bajonet zde byla podstatně levnější a velmi dobrá alternativa - objektiv Tamron 70-200/2.8 G2, který používá řada fotografů i v současné době na Z fotoaparátech přes FTZ adaptér.
V poměru cena/výkon budete asi marně hledat na trhu v tomto rozsahu pro Z fotoaparáty lepší objektiv, než zde testovaný Tamron 70-180/2.8 G2.
Objektiv k testu zapůjčil dovozce objektivů Tamron do ČR:
Testy probíhají na náhodně
vybraných objektivech z běžné maloobchodní sítě - protekce je vyloučena.
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|